Povídka - Lilith a vlčice
Byla noc. Měsíc na neby svítil a všude byl klid. Všude ne, v jednom malé stáré chatrči na konci lesa se svítilo. Byla půlnoc a úplněk zářil mocným světlem. Malá, skoro 12-ti letá slečna nespala, jmenovala se Lilith. Seděla v kouktu svého pokoje, hlavu měla položenou na kolenou. Plakala. Dneska ji zemřela starší sestra, jediný člověk který ji zůstal. Ano, teď byla sama. Neměla ani přátele, teď byla dočista sama.
Vyšla ven a vzhlédla k měsíci, byl nádherný. Šla ven, nevěděla kam, nohy ji táhly na osudové místo. Přímo na místo kde její sestra zemřela. Místo, dřív tak nádherné, bylo dneska jak z hororu. Tam kde ji našla byla ještě krev. Nikdo nevěděl co se stalo, jako by ji něco napadlo, něco strašného. Lilith zaslechla vití. Vlci, pomyslela si. A měla pravdu, od chvíle kdy přišla ji pozoroval vlk. Netušila že na tom místé není sama. Vlk se k ní začal pomalu přibližovat. Lilith seděla a plakala. Vlk se k ní neslyšně přiblížil a šťouch do ní čumákem. Dívka se lekla. Vlk sklonil hlavu, nevrčel, jen čekal až se ho dotkne. Dívka pomalu zvudla ruku, bála se. Vlk se ani nehnul, sebrala odvahu a dotkla se ho. Nic ji neudělal jen držel. Lilith se ještě zvířete bála, tak z něj sundala ruku a chtěla jít, ale vlk šel za ní. Pozorovala ho, vlk se začal pohybovat, Lilith mu ale porozuměla. Chtěl aby šla za ním. Vlk ji vedl hluboko do lesa a v tu chvíly si to Lilith uvědomila, byla to vlčice. dovedla ji k malím vlkům. Na dívku přišla únava.
Když se ráno probudila, spala na vlčici. Celou noc s ní strávila, od té doby vyrůstala s vlčičí. Zapomněla na všechno co jí vždycky trápilo, jen na jedno nezapomněla, na sestru. Občas ji šla navštívit na hřbytov. Celí její život se změnil, až na jeden den. Narazil na ně myslivec, Lilith chtěla vlčici uchránit ale myslivec ji zastřelil. Vlčice se na něj vrhla a roztrhala ho, ale Lilith už nezachránila.